Estonské příběhy. Bez cílové pásky

Cílová čára je v podstatě jen provizorní značkou bez jakéhokoli hlubšího významu. To samé můžeme říct i o životě. Fakt, že i on má svůj cíl, nemusí ještě nutně znamenat, že má naše existence nějaký smysl. Cílová čára je jednoduše dočasný cíl, který si stanovíme – jakási metafora rychle ubíhajícího života. Otec Peeter, matka Pille a dcera Heleen Vennikas jedou do Finska, aby se tam zúčastnili každoročního 24-hodinového maratónu a zdolali tak během jediného dne stovky kilometrů v tomto náročném vytrvalostním běhu na stadionu v Espoo.