Jan Daňhel

Úvodní dokumentární film zastřešuje 12 záznamů představení Divadla Komedie: Proces, Spílání publiku 2010, Poslední chvíle lidstva, Odpad, město, smrt, Goebbels / Baarová, Legenda o svatém pijanovi, Srdce temnoty, Petrolejové lampy, Weissenstein, Antiklimax, Nadváha, nedůležité: Neforemnost, Utrpení knížete Sternenhocha. Cyklus je ohlédnutím za deseti sezónami divadla. Tým režiséra Radima Špačka takřka „za pět minut dvanáct“ pořídil profesionální záznamy stěžejních představení souboru, který se, po neúspěšném dialogu se zřizovatelem (Hlavní město Praha), rozhodl ukončit svou činnost.

Rozsviť světlo, ať je vidět je dvojportrét kapelníka skupiny Už jsme doma Miroslava Waneka a nehrajícího člena kapely, malíře Martina Velíška. Je to film o dvou osobnostech s vysokým tvůrčím potenciálem, se kterým oba souběžně pracují, ovšem jeden z nich svému talentu ublíží. Jejich příběhy se odvíjejí na pozadí rámcové dějové linky, která zachycuje jeden rok v životě kapely, reminiscencemi do minulosti. Nositelem historie je především hudba Už jsme doma, Wanekovy texty, Velíškovy obrazy a archivní časosběry koncertů a jiných aktivit protagonistů. Film zobrazí pestrý, nepřikrášlený příběh přátelství a třicetileté spolupráce Miroslava Waneka a Martina Velíška, naplněný humorem, maléry, tvůrčí energií a souhrou ve vytváření kompaktního, hudebně výtvarného díla.

Film Naslouchači snů zkoumá, jaké obrazy o současném stavu světa a jeho blízké budoucnosti jsou už dnes obsaženy v našem kolektivním nevědomí. Jakou zprávu nám mohou zprostředkovat naše sny v době finančních a migračních krizí, sílícího extremismu, sále se zvyšující spotřeby, růstu populace, globálního oteplování a teroristických útoků?
Skrze příběhy lidí, kterým sny zasáhly významně do života nejen na úrovni individuální, ale i svým nadosobním přesahem, a skrze výstupy nejnovějších vědeckých výzkumů snů (včetně realizace výzkumu vlastního), film zprostředkuje kolektivní povahu snů jako dokumentární výpověď o naší době a světě, v němž žijeme. Svébytný výtvarný jazyk filmu si pohrává s aktualizací symbolického jazyka snů, procesovostí, experimentem i hereckou akcí.

Adam je slovenský dokumentarista a bohém, všude chodí pozdě a má druhé dítě s dobře vychovanou Rebeccou z bohaté milánské čtvrti. Žijí spolu střídavě mezi Marseille, Milanem, Prahou a Martinem. I když občas lítá nádobí, hodí se k sobě. Snad že jednomu v životě přebývá, co druhému schází. Děti rostou a je potřeba se konečně někde usadit. Shodnout se. Najednou jde o život. O praktické rozdíly mezi západem a východem, o sociální systém, o školství. Láska vždycky zvítězí, ale někdy cestou přijde o rozum. A Adam to točí, všechno.